Předpokládám, že většina včelařů chová včely kvůli medu. Ani já nejsem v tomto ohledu žádná vyjímka a vůbec si nedovedu představit, že bych si do ranního černého čaje s mlékem nasypal cukr. Kromě nektaru sbírají včely také pyl, propolis a svoje obydlí si staví z vosku. A zatímco vytáčení medu je práce radostná, tak zpracování vosku je spíše pakárna. Ale stojí za to, protože pravý včelí vosk je hotový poklad.
Dlouho jsem si lámal hlavu, co dělat s voskem, kterého mám víc, než potřebuju. Jednou jsem na včelařské pouti na Hostýně nakoupil silikonové formy na výrobu svíček a několik roků jsem si odléval svíčky jen tak pro domácí použití nebo jako občasný dárek. Během zimních večerů vytvoří svíčka ze včelího vosku parádní atmosféru, které se žádná televizní bedna se stopadesáti programy nevyrovná. Jenže pořád to nebylo ono. Svíčka zavoní a za pár hodin vyhoří.
Připadá mně to skoro jako plýtvání, když svíčka jenom tak shoří, ale o jiném využití jsem nevěděl. Teprve za pár let se ke mně doneslo, že existují jakési trubičky z bavlněného plátna, namočeného do vosku, které se používají zejména pro své léčebné účinky. A měl jsem jasno – budu vyrábět tělové svíce, které vnímám jako dokonalé spojení práce včel a lidského umu.
Doma v dílně jsem provedl několik neúspěšných výrobních pokusů, spojených s nadáváním a brbláním, protože to prostě nešlo. Chybělo mně nouhau, hounou nebo jak se tomu říká a nezbylo než počkat si na kurz, ve kterém se některý z výrobců podělí o svá tajemství a zkušenosti. Trvalo to dva roky, ale kdo si počká, ten se dočká a po absolvování kurzu právě teď používám své první tělové svíce z Valašska doma a nabízím je všem zájemcům.
